CO JE TO PŘECHODOVÝ RITUÁL?

Přechodové rituály mají dlouhou tradici. V různých kulturách měly své svébytné podoby a provázely jejich účastníky důležitými životními milníky. Moderní doba ale na tyto tradice zapomněla, případně proměnila podobu rituálů do formy, která často pracuje pouze s myslí, ale zapomíná na duši i tělo. Následující řádky jsou naším pohledem na to, proč je do života vracet a jakou formou.

Jakákoli životní zkušenost, která je pro nás významná a přináší důležitou změnu, může být považována za "přechod". Existují přechody vycházející ze změny role nebo příchodu nové (svatba, mateřství atd.), přechody spojené s významnými životními milníky (první menstruace, dokončení studia, kulaté narozeniny..) a také jedinečné přechody různého druhu (stěhování, prodej firmy, rozvod, nová práce...). 
Podstatné je, že v určitý moment vždy něco starého končí a něco nového začíná. 

VĚDOMĚ PROJÍT BRANOU

Jsou situace, kdy průchodu určitou "branou" věnujeme sami od sebe pozornost. Často je to proto, že dané situaci je přikládán určitý význam napříč společností. Typicky se jedná třeba o maturitu, svatbu, promoci nebo narozeniny. U těchto životních událostí nám přijde přirozené zastavit se a oslavit dovršení určité cesty a začátek nového. V našich životech je ale mnoho dalších bran, kterými procházíme a zasloužily by si minimálně stejnou, ne-li dokonce větší pozornost. Ukončení vztahu nebo první menstruace mohou být pro nás navíc ve finále většími milníky než maturita. 

TĚLO, DUŠE A MYSL V JEDNOTĚ

Co nám taková vědomá pozornost může přinést? Do nových etap vstupujeme často dříve, než s láskou, úctou a pozorností uctíme naši předchozí cestu. Tělo, duše a mysl zároveň většinou nejsou v jednotě - tělem jsme třeba už v nové práci či novém vztahu, duší a myslí ale dlíme ještě v tom předchozím.

Tento vnitřní nesoulad nám pak způsobuje mnohá trápení - na fyzické i psychické úrovni. Často se též stává, že nám dělá obtíže přijmout a ztotožnit se se změnou. Chceme se vracet do minulosti a neakceptujeme místo, na němž jsme právě teď. Všechno tohle je přirozené a děje se to občas každému z nás. Skrze rituál se můžeme vrátit k jednotě a souladu těla, duše i mysli.  

ODKUD JDU, KDE JSEM A KAM KRÁČÍM 

 Ať už je naše brána jakákoli, věnujeme vždy pozornost třem aspektům:

1. Co končí a je potřeba uzavřít a uctít?
2. Před jakou branou stojím? Co si potřebuji vzít s sebou a co už si naopak vzít nechci nebo nemohu? Jaké mám kolem toho pocity?
3. Co začíná? Co se přede mnou otevírá? 
   
   

Během rituálu máme příležitost tyto fáze zavnímat v klidu, v naladění sami na sebe a s vědomou pozorností. Díky tomu dokážeme lépe oddělovat, co k čemu patří, a dáváme signály nejen mysli, ale také duši a tělu. Dostáváme také prostor dovolit si jakékoli emoce, které nám v souvislosti s danou branou přicházejí. Může to být i smutek, bolest, úleva, strach, nejistota - vše je v pořádku. Rituál je také příležitost pro očistu - zbavení se všeho, co už neslouží, co nás tíží a co si s sebou do "nového" nechceme brát. Mohou to být vzorce, přesvědčení, pocity, ale i lidé nebo předměty.

S ODVAHOU SVLÉCI STAROU KŮŽI 

Tím, že dochází ke změně a na určité úrovni již přestáváme být tím/tou, kterou jsme byli, je přirozené mít obavy či nejistoty. Rituál nás ale posílí na další cestě - pomůže nám uvědomit si, co skutečně chceme a co se s novou fázi nabízí a otevírá. Dává nám také možnost oslavit sami sebe za odvahu jít žit v životě vpřed, projít dál a skrz a přijmout změnu, která nastává.


Stejně jako my, i příroda má své proměny a s tím spojené přechody - zima přechází do jara, měsíc z úplňku do novu či Slunce z obratníku Raka na obratník Kozoroha. Život je neustále plynutí a jeho proud je někdy klidný a jindy zase divoký jako rozvodněná řeka. Rituály nám pomáhají přijímat tyto změny s větší jistotou, dodávají nám odvahu a sílu a zároveň nám dovolují potkat se strachy, nejistotami a bolestí. Činíme tak ale v citlivě opečovaném prostoru, s laskavým provázením a jistotou, že se po cestě neutopíme.